Lenka Hudáková je především jednatelkou i lektorkou jazykové školy TOP School, ale umí se zabavit a potěšit druhé mnoha způsoby. Třeba malováním na kamínky nebo přívěsky ve tvaru andílka, které vyrábí se svou dcerou. Povídali jsme si nejen o práci a zálibách, ale i o Karviné a její budoucnosti.

Kromě vzdělávání jako vašemu hlavnímu oboru se věnujete i tvůrčímu kamínkování. Jaké barvy nebo motivy by měl kamínek, který by vystihoval život v posledním roce?

Byl by nejdřív růžový, jako růžové brýle. Před rokem by mě nenapadlo, že koronavirus a omezení budou trvat déle než měsíc. Pak i žlutý. I přes veškerá omezení v práci nám ta doba myslím přinesla hodně dobrého. Dala nám možnost zpomalit, zamyslet se nad životem, dělat jiné věci než obvykle. A asi by byl ještě modrý. Protože modrou mám ráda a symbolizovala by, že už to snad brzy skončí.

Čím jste vyplnila čas, když poskytovat vzdělávání a kurzy v dřívější formě po několik měsíců nebylo a stále není možné? Změnil poslední rok váš pohled na práci?

Lektoruji hlavně měkké dovednosti a pravda je, že ne každému online výuka vyhovuje. Nebo jsou naopak i takoví, kteří už videohovory za dojíždění nevymění. Práce celkově bylo méně, a i proto se změnil hlavně můj pohled na čas. Dříve to vlastně bylo hlavně o práci a dětech. V posledních měsících byl nejen prostor začít trénovat moderní tanec, což byl kdysi můj sen, ale nenaplněný. S dcerou jsme začali dělat takové andílky pro štěstí, z jejichž prodeje přispíváme potřebnějším. A o kamíncích už byla řeč. 

A jaký by byl kamínek, kdyby měl vystihovat, jaká je Karviná, a promítat váš vztah k městu? Jaké by měl barvy a jak by vypadal? Vyrobila jste někdy takový?

Karviná je jako duhový kamínek, jeden takový už jsem nakreslila. Chci tím říct, že je pro mě město rozmanité, se spoustou pěkných míst a věcí. Není to velkoměsto, máme k sobě myslím blíž. Je to takové město rodinného typu.

Karviná zažívá útlum těžby a zároveň se snaží nastartovat změny. Za poslední léta se město okrášlilo, což zmiňují všichni a hlavně ti, kteří tady pár let třeba nebyli. Novým fenoménem je taky vlna zájmu o historii Karviné vyvolaná knihou Šikmý kostel. Když se zamyslíte nad životem ve městě, které z těchto témat ve vás rezonuje nejvíc? Některé z těch zmíněných, nebo nějaké jiné?

Všichni myslím tak trochu čekáme, co bude. Možná přijdou krušné chvíle, uvidíme, jak se k tomu město, a hlavně lidi postaví. Hrozí, že přibude nezaměstnaných a horníka není lehké překvalifikovat, je to ostatně můj obor. Ale taky věřím, že vedení města je silné a má jasnou představu, co dělat. Obecně se asi trochu čeká, jestli a kdo lidem pomůže. Malí a střední podnikatelé, jako jsem třeba já, jsou na tom podobně. Je otázka, jestli tady budou lidi a firmy, které budou naše služby kupovat. Kdyby třeba nebyla jazykovka, nezhroutím se z toho a věřím, že bych vymyslela něco jiného. Vlastně k těm dnešním nejistotám vzhlížím pozitivně jako k nějakému restartu. Lidé si možná s větší vděčností a pokorou uvědomí, jaký je život, co vlastně máme.

Co konkrétně byste v Karviné vylepšila, kdybyste měla tu možnost?

Problém je, že lidi odcházejí, hlavně mladí. Hledala bych cesty, jak je udržet. Jedním z receptů je myslím vytvářet podmínky a prostředí pro podnikatele, malé a střední firmy. Když jsem před 15 lety začínala, pomohla mi bezúročná půjčka s odkladem na 5 let. Může jít třeba taky o úlevy na nájmu nebo pomoc s financemi a účetnictvím. Vím, že s rozjezdem podnikání pomáhá Business Gate, to je dobře. Jinak jsem v Karviné spokojená, musela bych dlouho přemýšlet… Napadá mě snad, že tady není jazz klub a hudba toho druhu naživo.

Když zmiňujete mladé. Mají proč se do Karviné vracet? Co by se mělo změnit, aby to tak fungovalo?

Jít do světa na zkušenou je myslím nejlepší věc, co mladého člověka může potkat. Získá nový pohled na život, mladí jej často mají zkreslený. Odejít třeba za vzděláním mi přijde přirozené. Je otázka, jak člověka zláká život jinde, když už tam nějakou dobu je, nebo jak silné jsou ty důvody pro návrat. Vždycky tady nějaké jsou, třeba rodina. A pro život v Karviné hraje mnoho dalších důvodů, třeba životní náklady, že to máme všude blízko, nebo to rodinné městské prostředí. Vždycky je to ale také o uplatnění se, a tady máme co zlepšovat, stejně jako v otázce bydlení, které by odpovídalo standardům a představám mladých. Na druhou stranu, všude je chleba o dvou kůrkách a i na to lidi časem přijdou.

Jazyky vlastně otevírají lidem cestu do světa. Karviná je možná krajinou po těžbě od okolního světa trochu odříznutá. Je to z Karviné daleko do světa? Pokud ano, jak dlouho bude trvat, až se město světu přiblíží?

Karviná do světa nemá daleko. Možná naopak, do Polska je to co by kamenem – a i od Poláků se vlastně máme co učit, třeba právě to, jak být víc „do světa“ a „světoví“. Karviná má určitě horší pověst, než si zaslouží – změnit to je běh na dlouhou trať, hlavně když si lidé málokdy zjišťují informace od zdroje. Ne každý taky přijede, aby viděl, jaké město ve skutečnosti je. Pro město je to výzva a výzva je to vlastně pro všechny z nás, Karviňáky. Pomůže už jen mluvit o městě lépe. A že se to snad mění, můžou symbolizovat i ty revitalizované nebo zarůstající pozůstatky po těžbě. Trvá to, ale příroda si bere své zpět.    

Ještě jedna otázka. Zasněte se na chvilku a zkuste popsat, jak podle vás bude vypadat život v Karviné za deset let. Co se změní?

Pro mě bude život určitě krásný, chci žít tady, a nikde jinde. Doufám a věřím, že budu pořád v oboru vzdělávání, vidím v tom smysl života, a navíc mě to baví. Co se týká města, za deset let se Karviná určitě odrazí ode dna, alespoň v těch nelichotivých statistikách nebo v poměřování s jinými, ať už ty žebříčky dělají jakkoliv. Věřím, že tady bude víc mladých lidí, třeba díky univerzitě, která má dobrou pověst a chce se v Karviné rozvíjet. A možná budeme opravdovým lázeňským městem s lázeňskou atmosférou, už dnes mají lázně výbornou pověst i daleko ve světě. Jak udělat z deficitu přednost ukazuje třeba golfové hřiště. Za deset let můžou být stejně tak atraktivitou doly nebo krajina postižná těžbou. Snad taky nebude přibývat panelů, ale revitalizované přírody. Prostě si myslím, že má město i jeho okolí co nabídnout – místním i navenek.

Michal Sobek

Je rodilá Karviňačka, činorodá a pozitivně laděná žena. Slavka Krystová Florková je takřka 20 let ředitelkou soukromé Střední odborné školy ochrany osob a majetku v Karviné, v Ostravě a ve Zlíně. Šestým rokem také úspěšně vede Obchodní akademii v Karviné a Ostravě. Povídali jsme si o práci i životě ve městě.

Řídíte dvě školy v Karviné, s pobočkami ve Zlíně a Ostravě. Točí se váš profesní příběh okolo Karviné? Jaký vlastně je?

Celá léta vedu SOŠ ochrany osob a majetku v Karviné. Postupem času, když se naskytla vhodná příležitost, rozhodla jsem se ji využít a založit školu ve Zlíně a poté v Ostravě. V roce 2014 jsem převzala vedení Obchodní akademie. Nicméně srdce škol zůstalo tady v Karviné, stejně jako mé sídlo.

Co na působení v Karviné oceňujete?

Karviná jako město má velké štěstí ve vedení města. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že s čímkoliv jsem se obrátila na vedení města, vždy jsme našli nějaké řešení. Například když jsme před šesti lety řešili pilotní projekt stáží a získání praxe našich studentů u Městské policie. Díky vstřícnosti města se nám to podařilo úspěšně zrealizovat jako první škole v republice. Vedení města nás velmi podpořilo v realizaci myšlenky, že je třeba zařizovat studentům praxi přímo v Karviné, aby si zažili první pozitivní pracovní zkušenost zde a měli důvod po škole zůstat, neodcházet do jiného města. To byl a je můj cíl.

Kdy zažíváte chvíle, že jste na Karvinou hrdá?

Naše škola má hodně mezinárodních projektů na výměnu mládeže, v současnosti jsme zapojeni v pěti mezinárodních projektech. Díky tomu hodně cestuji a vnímám, jaký je rozdíl u zástupců města například ke školství. Současné vedení Karviné přijímá naše zahraniční návštěvy na Zámku ve Fryštátě, kde je pan náměstek vždy osobně přivítá v anglickém jazyce, projeví zájem a vstřícnost. To je skvělé a neskutečně tím posouvá hranice vítaného pocitu u našich zahraničních hostů. To jsou chvíle, kdy cítím hrdost na naše město. Vnímám to nejen jako hrdost na město, ale i ocenění naší práce.

Jak probíhají mezinárodní pobyty a do kterých zemí se vaši studenti již mohli podívat?

Mezinárodní výměnné pobyty jsou pro naše studenty nesmírně cennou zkušeností. Studenti se dostanou na několik dní přímo do zahraničních rodin a získají zcela nový náhled na kontext života v zahraničí. Kromě radosti a zážitků z návštěvy nové země a památek se často vracejí domů s překvapujícím zjištěním, jak se nám zde v Česku žije dobře. Nicméně právě cestování otevírá mladým lidem obzor a chuť se rozvíjet. V rámci projektů měli naši studenti možnost podívat se do Portugalska, Španělska, Itálie, Francie, Finska, Turecka, Litvy, Estonska, Lotyšska a dalších zemí.

Když se víc vrátíme k vašemu příběhu, co pro vás Karviná znamená?

Vyrůstala jsem tady, zažila si tady první lásky, mám v Karviné rodinu. Město dokonale znám a takřka ke každému místu mám nějakou vzpomínku. Aktivním lidem, mezi které myslím si patřím, se v Karviné žije moc dobře. Za 40 minut mohou být na lyžích na svahu. Za pár minut se mohou koupat v přehradě, za 20 minut být v Ostravě. Za kulturou mohou vyrazit do kulturáku nebo si zaběhat v přenádherném parku Boženy Němcové. Nechybí ani možnost tenisu či odpočinku v lázních. V podstatě nic mi tady nechybí.

Našlo by se přece jen něco, co byste vylepšila?

Máme tady krásné náměstí, to má ale ještě velký nevyužitý potenciál. Je třeba vytvářet důvody, proč tam chodit, zaplnit jej i malými obchůdky. Například kolem Vánoc je náměstí nejen nádherně nazdobené, ale je tam i pěkné vyžití. Přes rok se toho naopak příliš nenabízí. Je dobře, že se opravují domy na náměstí, to zase potenciál náměstí posune. Obecně mi ve městě chybí také více kaváren a restaurací. Co mi vadí ale snad nejvíc, je taková ta „tepláková kultura“, nevytváří pěkný dojem z města. Myslím tím i kulturu chování ve městě, aby k sobě lidé byli navzájem slušní. Přirozeně vštípená etiketa mladým lidem chybí, přemýšlím, jestli by nebylo dobré to vyučovat už na základních a potom i na středních školách. Kdyby se pozvedla kultura chování ve městě, dojem z Karviné by byl úplně jiný.

Co si naopak v Karviné nejvíc pochvalujete? V čem se město za posledních několik let nejvíc změnilo?

Iniciativa Dokořán je naprosto úžasná. A na vyhlášené Karvinské gofry beru i naše zahraniční hosty. Gofry si nedávám nikde jinde, v tom jsem patriot! Máme taky úžasný park, i když i ten by mohl ještě víc ožít. Třeba po vzoru filmového festivalu ve Zlíně, že by se u kultury mohlo stát nebo sedět přímo na trávníku. Za zámkem by takové místo bylo ideální. Vytvořit takové zelené místo pro kulturu a pro setkávání studentů by bylo skvělé. Těch posunů ve městě je mnoho. Ohromný posun vidím na zámku Fryštát, nabízí úžasné prohlídky, jsou zapojení do Dnů evropského kulturního dědictví. Těší mě permanentky do divadla v Kulturním domě. Taky skvělá cyklostezka a květnová sakurová alej, na tu se každoročně těším. A fotbalový stadion, to je doslova pecka. Dostat do Karviné první ligu, to snad už konečně všichni v republice vědí, kde Karviná je. Vážím si taky práce vedení dalších sportovních klubů, kteří přispívají ke zviditelnění našeho města a věnují svůj čas mladým lidem. Musím zmínit zejména HCB Karviná, KaBaL team Karviná nebo TJ Sokol Karviná.

Kdyby to bylo na vás, na co by se město mělo hlavně zaměřit?

Určitě na práci s mladými lidmi. Ptát se jich, co jim chybí, aby zde zůstali. Současný primátor chodí mezi studenty a diskutuje s nimi, to je velmi užitečné a přínosné. Mladí mají mít možnost otevřeně se vyjádřit, co potřebují ke spokojenému životu tady. Jednou z těch potřeb je i pocit bezpečí, jak by řekl můj syn. K mládí patří určitě studentský život, setkávání v klubech, v hospůdkách, a k tomu je třeba beze strachu a bezpečně dojít domů. Souvisí to vlastně nepřímo i se zmiňovanou kulturou chování ve městě. Mladí lidé určitě chtějí i zajímavé pracovní příležitosti, za dobrých platových podmínek, srovnatelných s jinými městy. Dobře placená práce a možnosti trávení volného času, to jsou faktory, podle kterých se mladí lidé dnes rozhodují, kde budou žít.

Jak si představujete Karvinou za 10 let?

Přeji si, aby byla stále zelená, hodně barevná, bude tady méně aut a více veselejších lidí. Aby se podařilo, že tady mladí lidé zůstávají. Abych potkávala své bývalé studenty usměvavé, spokojené, s kočárky a hrdé na naše město.

Dalila Rakošanová

Karviná ve spolupráci s partnery plánuje a realizuje změny ve městě. Na plánu pojmenovaném Karviná všemi deseti se pracuje již dva roky. Aktuálně plán zahrnuje 15 projektů, které se rozpracovávají nebo rovnou realizují. Jde o projekty na podporu podnikání, lepších služeb ve městě i změně karvinského zázemí a prostředí. Co se dá očekávat v roce 2021? Tady je pět vybraných posunů v projektech.

Tři domy na náměstí

Na rekonstrukci tří domů na náměstí se čeká už víc jak dvacet let. I díky dotaci z Moravskoslezského kraje začala vloni koncem roku rekonstrukce. Práce aktuálně probíhají, měly by trvat jeden rok, a na konci letošního roku by tedy měla být hotová přestavba tří domů na nové kulturní zázemí, prostory pro podnikání a bydlení. Rekonstrukce tří domů je součástí projektu Revitalizace a oživení historického centra. 

Karvinské moře

V první fázi realizace se na letní sezonu 2020 podařilo udělat přístupovou cestu a novou pláž s odpočívacími prvky a mobiliářem. Na konci sezony v blízkém okolí začaly práce na obchvatu města. Návazně na něj by i letos mělo Karvinské moře doznat změn. Ty by se měly týkat hlavně řešení přístupových cest k lokalitě, které jsou navázány právě na realizaci obchvatu a možnosti doplnění o okolní inline cyklostezku.

Centrum podnikání, profesních a mezinárodních studií

Nové univerzitní centrum Slezské univerzity může změnit tvář města a lákat do něj nejen studenty, ale i občany kteří chtějí rozvinout svou podnikavost. V blízkosti hlavní budovy Obchodně podnikatelské fakulty Slezská univerzity má v příštích letech vyrůst Centrum podnikání, profesních a mezinárodních studií. Nová budova je zamýšlená nejen jako architektonický skvost, ale také jako magnet pro studium ve městě, unikátní prostor a prostředí pro podporu podnikání, podnikavosti a inovací, propojení akademické a podnikatelské sféry. V neposlední řadě také jako místo, které umožní naplňování komunitní role univerzity. Objekt je koncipován jako „zelená budova“ a svým umístěním v centru města vedle hlavní budovy OPF a blízkosti Business Gate vytvoří prostor, který bude základem kampusu a přispěje také k celkové kultivaci veřejného prostoru města Karviná. V uplynulém roce město vytipovalo a nabídlo pozemky pro stavbu, účastní se také přípravy projektu. Letos by měl projekt dostat konkrétní obrysy – zpracovává se objemová studie a studie proveditelnosti za finanční podpory města Karviná.  V závislosti na zdrojích financování se stavba předpokládá do roku 2025.

Čistá energie 

Město se také připravuje na útlum těžby uhlí a s tím spojený odklon od tradičních uhelných zdrojů energie a tepla. Pouští se proto do inovativních projektů v oblasti moderní energetiky, které by měly nejen snížit spotřebu energie v městských budovách, ale také snížit uhlíkovou stopu a přispět svým dílem ke zlepšení životního prostředí ve městě a jeho okolí. Byly zahájeny práce na koncepci adaptace na klimatické změny a připravuje se aktualizace energetické koncepce. Mezi konkrétními projekty se jedná například o zvýšení energetického standardu objektu polikliniky v Karviné-Mizerově, kterou město získalo od Moravskoslezského kraje a ve spolupráci s výzkumným ústavem UCEEB ČVÚT připravuje projekt do programu Horizon 2020. Cílem projektu je navrhnout přeměnu polikliniky na objekt s téměř nulovým energetickým standardem, tedy energeticky soběstačnou budovu, která na svůj provoz i díky vlastní výrobě energie z obnovitelných zdrojů potřebuje minimum energie. Jednalo by se o pilotní ukázku energeticky úsporné veřejné budovy a zároveň první z mnoha dalších objektů, které by po energetické modernizaci měly tvořit jeden energeticky efektivní celek, tzv. energeticky pozitivní čtvrť.

Srdcaři Karviné

Iniciativa Srdcařů Karviné se postupně formovala od konce roku 2019. Došlo na několik setkání sezvaných osobností s chutí věnovat se rozvoji města a zlepšovat image Karviné. K tomu také na webu karvinavsemideseti.cz prezentujeme další nové rozhovory se srdcaři. V roce 2021 je v plánu iniciativu otevřít a dát možnost každému, kdo se chce přidat. Otevřené setkání srdcařů bylo plánované už vloni na podzim, vzhledem k preventivním koronavirovým opatřením ovšem bylo přesunuto, zatím na neurčito. Neurčito se určitě změní na konkrétní datum a místo, hned jak to bude možné. Vítr do plachet dá také nový organizační tým, tvořený samotnými srdcaři. Takže jestli nosíte Karvinou v srdci a není vám lhostejné, co se ve městě děje, jak se rozvíjí a jakou má pověst u Karviňáků i lidí odjinud, přidejte se.

Mimo to se realizují některé z návrhů, které od srdcařů vzešly – například diskuze karvinských středoškoláků s místními podnikateli, které mají středoškolákům přiblížit praktické informace o zahájení a průběhu podnikání a vybudit chuť pustit se v budoucnu do práce na vlastní pěst.

Na čem dalším se pracuje?

Posuny v pěti dílčích projektech nejsou zdaleka vše, co se mezi rozvojovými aktivitami chystá. Pracuje se na všech projektech. Zůstaňte v obraze a sledujte tento web a facebook @KarvinaVsemiDeseti, kde průběžně informujeme o tom důležitém a zajímavém a dáváme možnost zapojit se každému, kdo má chuť být u toho.

Jaroslav Kožušník vede známý kadeřnický salon JM Studio v centru Karviné. Jeho žena Martina tady provozuje Fitness Orlando a Fitness Food menu. Oba energičtí manželé jsou za dlouhá léta společného života a podnikání natolik myšlenkově propojení, že mohou dokončovat věty jeden za druhého. S oběma rodilými Karviňáky a patrioty jsme si povídali o životě a podnikání ve městě.

Váš podnikatelský příběh v Karviné se píše už 17 let. Jak se to stalo, že tady společně podnikáte?

Jaroslav: Vrátili jsme se v roce 2004 z Německa, koupili starý domeček v Zámecké ulici, ten jsme zrekonstruovali a otevřeli v něm kadeřnictví, solárium, masáže a kosmetiku. Po nějakých letech jsme se vcelku odvážně rozhodli koupit starý dům na náměstí, který je kulturní památkou, a postupně jej zrekonstruovali do dnešní podoby.

Martina: Právě v něm provozujeme kadeřnictví, solárium a fitness centrum s pěti sály a mnoha druhy cvičení, vše pod jednou střechou. Máme rádi výzvy, takže jsme rádi, že se nám to skutečně povedlo. Jde o naši srdeční záležitost, ten dům a karvinské náměstí milujeme.

Jaké momenty, které nejvíc ovlivnily váš život a podnikání, by se v těch uplynulých letech daly najít?

Jaroslav: Největší rozhodnutí bylo asi právě to v roce 2004, kdy jsem si řekli, že v Karviné chceme společně podnikat a založit rodinu. Oba jsme si přáli vychovávat naše děti tady a vydělané peníze investovat do rozjezdu podnikání. Následoval návrat z Německa zpátky domů. Obojí se splnilo. Máme dvě šikovné děti a v Karviné se nám daří.

Martina: Když se ohlédnu zpátky, je to o radosti i hrdosti na to, co se nám povedlo. Začínali jsme od nuly, dnes máme věřím že stálou a širokou klientelu. Lidé do fitness centra i kadeřnictví chodí denně a jsou spokojení. Je to hezké a jsme za to vděční, když se zákazníci vrací, a navíc přivedou své kamarády. Díky těm referencím se nám myslím podařilo vybudovat dobré jméno. To je v podnikání moc důležité a je to i ta nejlepší reklama. Samozřejmě vděčíme i lidem v našem týmu, kde panuje rodinná přátelská atmosféra.

V čem vidíte příležitosti pro Karvinou a její další rozvoj?

Jaroslav: Lidem, především té mladší a střední generaci, chybí v Karviné krásné a kvalitní bydlení. Myslím tím opravdu moderní, vkusné, luxusní byty, komplexně designové řešené, nová zástavba. V tom vidím určitě příležitost. Mělo by se tady začít stavět, poptávka by byla velká, což často slyšíme od svých zákazníků. Nestačí jen renovovat byty ve staré zástavbě, kde vcházíte škaredým vchodem, i když do pěkného bytu. V Karviné jsou teď v podstatě dvě možnosti. Buď žijete v paneláku, nebo ve vlastním domě. Chybí větší nabídka dalších možnosti mezi tím. Když se například rekonstruovaly byty ve Vodárenské věži, byly hned pryč, přesně tohle lidi chtějí, něco nového a zajímavého. A další mezerou na trhu jsou startovací byty pro mladé lidi, o ty by byl také zájem.

Martina: V Karviné je opravdu spoustakrásných míst a příležitostí, co dělat, stačí je jen chtít vidět a trochu změnit pohled na město. Některá místa by se určitě dala víc rozvíjet…

Máte na mysli nějaká konkrétní?

Martina: Například Karvinské moře je perfektní, jen tam zatím chybí nabídka občerstvení. Na vodní ploše by se daly provozovat vodní sporty, třeba vodní lyžování. Umím si představit i vytvoření zázemí pro letní stanování a kempování. V parku Boženy Němcové by se naopak mohl atraktivně zrekonstruovat altán, bylo by to pěkné místo pro svatební obřady a oslavy.

Jaroslav: Lidé se rádi baví a schází, bylo by fajn oživit myšlenku na návrat vánočního kluziště na náměstí. To přece bylo super, zabruslit si, dát si svařák, horkou bramboru, v kouzelné atmosféře krásné vánoční výzdoby. Další příležitostí k rozvoji je Prior, estetizace jeho vzhledu a práce s ním. Z úplně jiného soudku je zapracování na prestiži a dobrém jméně univerzity, která je dnes spíše považována za „záchrannou síť“, když se na jinou vysokou školu studenti nedostanou. To je velká škoda.

Co Vám v Karviné chybí z malých a běžných věcí nebo radostí?

Jaroslav: Chybí tady hodně běžných věcí, obecně se to dá asi shrnout jako větší pestrost a rozmanitost nabídky. Myslím tím například obchod s kvalitní pánskou módou pro muže, kteří se rádi stylově oblékají, nebo stylová móda pro náctileté, aby se nemuselo pro nákup oblečení pro děti vyjíždět do okolních měst. Chybí tady kvalitní speciální obchod pro cyklistiku nebo obchody typu OBI a podobně.

Martina: V myšlení lidí existuje obava, že v Karviné není dostatečná kupní síla, a proto se raději do podnikání spoustu lidí neodváží ani jít. Takže možná chybí hlavně pozitivní myšlení, odvaha a trpělivost. Je třeba vydržet, překonat těžké začátky. Nebát se nabízet pestrost služeb pro všechny cílové zákazníky, muže, ženy, děti, v různém věku a s různými zájmy.

Sami jste před několika lety organizovali zábavnou akci pro lidi u Karvinského moře. Je to podle Vás cesta, jak podobným způsobem oživovat dění ve městě?

Martina: Ano, bylo to z čistého nadšení a na akci tehdy přišlo asi čtyři sta lidí. Podobných akcí, které mi trochu chybí, by tady mohlo být víc. Třeba soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu, podnikatelské plesy nebo soutěž podnikatel roku. Bylo to motivující, tmelící. Bylo vidět, že se všichni o něco snažíme a všem nám záleží na tom, aby se ve městě dobře žilo. Přesto je v Karviné několik perfektních akcí, třeba rozsvícení vánočního stromu, Dny Karviné nebo sportovní akce, jako mistrovství republiky v badmintonu. Obdivujeme každého, kdo něco ze své vůle pro Karvinou dělá a snaží se pozitivně myslet. Je třeba s chutí a odvahou vymýšlet nové, a taky se v těch aktivitách vzájemně podporovat.

Jaroslav: Stmelovat lidi a propojovat síly je fajn. Dokážu si představit, že by se mohl v létě pořádat piknik se soutěžní přehlídkou všech karvinských restaurací a cukráren, kde by mohl každý předvést svůj sortiment, co dobrého umí nabídnout. Takový vyhlášený karvinský piknik s food festivalem, v krásných kulisách zámku, aby i lidé z okolí viděli, co město může nabídnout.

Na dobrém jméně Karviné vám záleží. Jak si město představujete za 10 let?

Jaroslav: Přeji si, aby se pozitivně zlepšilo vnímání města. Aby lidé říkali: Ty jsi z Karviné, jo, tak tam je to hezké…! Taky, aby Karviňáci vydrželi v úsilí a nepřestávali doufat, že se z Karviné stane klenot mezi okolními městy. Jednou to bude takové místo, odkud nebudou mít potřebu vyjíždět a stěhovat se.

Martina: Když se zamyslím, do budoucna si Karvinou představuji jako vyhlášené lázeňské město. V centru bude množství krásných různorodých obchůdků, příjemných kavárniček, lidé se budou procházet v parku. Budou tady jezdit lidi z celé republiky. Naše lázně mají co nabídnout, máme jedny z nejlepších pohybových lázní. Když jsou tady ochotni letět mnoho hodin Arabové, proč by neměli jezdit lidé z celého Česka?

Jaroslav: I proto je potřeba co nejdříve dopravně propojit lázně s centrem, ideálně nějakým ekologickým atraktivním vozítkem, aby si lázeňští hosté přijeli na náměstí, nakoupili v rozmanitých obchůdcích, dali si kávičku, prošli se parkem na Lodičky, aby měli možnost poznat město v celé jeho kráse a možnostech.

Dalila Rakošanová

Výzkumný ústav UCEEB Českého vysokého učení technického se pustil do návrhu energeticky pozitivní čtvrti v Karviné. Výsledkem bude vytipování vhodného území ve městě, které by díky zavedení technologických a organizačních inovací dosahovalo energeticky aktivní bilance a současně nabízelo vysoký standard kvality života. Studie má být hotová do poloviny letošního roku. Její vznik umožnila nedávno schválená dotace na Inovační vouchery z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, která pokryje až 75 % nákladů.

Energeticky pozitivní čtvrť bude zahrnovat a respektovat stávající zástavbu, v níž budou navržena opatření, která povedou k energetické úspoře samotných objektů a také zpříjemnění života v celé čtvrti. Její součástí budou také objekty k podnikání. Do návrhu energetických opatření v potenciálně vytipovaných lokalitách jsou kromě karvinského magistrátu zapojení také další místní partneři, kteří se věnují energetice, bydlení a dopravě.    

Projekt je součástí rozvojových aktivit Karviná všemi deseti a je jedním z průlomových vzhledem k vizi energeticky úsporného managementu města. Dostane také Karvinou na mapu energetických inovací. Inspiruje se obdobnými řešeními ve světě, například švédském Lundu a španělském Mieres. Podobné lze najít také v Česku, například v Kladně nebo v Židlochovicích. Ve městech, kde se již obdobné energeticky pozitivní čtvrti budují, se rovněž zvýšil zájem investorů o podnikání v daných lokalitách.   

UCEEB (Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze) vznikl v roce 2012 jako samostatný vysokoškolský ústav, který sdružuje špičkové odborníky z různých fakult ČVUT, aby pracovali na energeticky úsporném a dostupném bydlení a stavbách.

Město Karviná uvolní dva miliony korun na podporu drobných podnikatelů ve městě. Program peněžité podpory Antivirus I. schválilo zastupitelstvo 25. ledna. O podporu do výše 20 tisíc korun budou moci žádat subjekty, jejichž celkový roční obrat za poslední účetní období nepřesáhl 6 milionů korun. Žádosti je možné podávat písemně nebo elektronicky od 15. do 22. února.

Plné znění programu Antivirus I. včetně přihlášek je k dispozici na stránkách města.

Na konci loňského roku se započaly práce na rekonstrukci tří domů na Masarykově náměstí. Přeměna chátrajících domů na zázemí pro bydlení, podnikání i kulturní činnost má podle památkářů trvat jeden rok.

Ve třech domech se aktuálně pilně pracuje. Nově se otěžují podlahy, původní stropní konstrukce se nahrazuje za novou, bourají se keramické dlažby a obklady. Výsledkem budou moderní objekty se zachovanými historickými prvky.

Foto: Martina Orgoníková

Cestovatel Ivo Petr je na horách jako ryba ve vodě. S náčelníkem klubu horských šílenců a milovníků dlouhých cest, jak se píše na webu AplinTrek, jsme si povídali nejen o šílenství do hor a zážitcích z cest po celém světě, ale i o jeho vztahu ke Karviné.

Přestože loňský rok cestování nepřál, stejně jste stihl zajet do Chile, Itálie, Švýcarska nebo na Slovensko. Nemluvě o stovkách dalších míst v předešlých letech. Je těžké vybrat jedno, které vás třeba překvapilo, nebo se vám dostalo pod kůži víc než ostatní?

I když nejezdím nikdy na to stejné místo, jsou oblasti, kam se rád vracím. Určitě mezi ně patří Jižní Amerika, to je úplně jiný svět a velká pohoda pro cestování. Třeba v Chile jsem byl loni už po osmé, pokaždé jinde. Mezi ta oblíbená místa patří taky Norsko a Balkán. A protože cestuju hlavně do hor, které jsou tím hlavním magnetem, ale není to jen o horách, ale taky o lidech, krajině, kultuře, historii nebo o jídle a dalších potěšeních, mám moc rád Itálii, kde se to všechno krásně snoubí dohromady.

Co vlastně máte na cestách a na horách nejraději?

Sportovní výkony v horách jsou pro mě vedlejší. Důležitá je krása hor, řekněme estetický vjem – obloha, krajina, voda, barvy. A rád ty pocity sdílím, sdílená radost se znásobuje, a proto nikdy nejezdím sám. Když si představíte takového cestovatele, a že jich dneska na světě je, všichni vlastně mají něco společné. Jsou to často samotáři anebo před něčím utíkají. Já to tak nemám, partu lidí mám rád a je to čistá radost.

Jste náčelníkem „klubu horských šílenců“. Co to o vás vlastně říká? Je to někdy nebezpečné, nebo na hraně, nebo jste jen šílený do hor?

Ta šílenost v tom asi trochu je. Minimálně se nebojíme ničeho, třeba se tři týdny plahočit v potu Himalájí, a baví nás to. Je to hlavně o mě, cesty vždycky naplánuju, všechno organizuju, hledám na cestách i ty kulturní hodnoty, o kterých byla řeč. AplinTrek je parta kamarádů, co na plnění snů nepotřebuje cestovky. Děláme to „po staru“, alespoň co to jde, protože cestování se hodně změnilo. To znamená, že se snažíme být naprosto soběstační. Ideální je mít obývák, kuchyni i ložnici s sebou na zádech a jenom ctít místní pravidla, což je vždycky důležité. Ale cestuju už 40 let, mám srovnání, a jsem rád, že jsem poznal svět, jaký byl v těch uplynulých letech, a ne v těch letech, které teprve přijdou. Společnost začíná být pohodlná, i cestovky zaměřené na sportovní cesty ubírají z čistých zážitků a přidávají na komfortu. Svět je přelidněný a cestování je otevřené více lidem. Takže někdy je to jinak, než byste chtěl. Někde musíte zaplatit, třeba 2000 amerických dolarů za průvodce a nosiče na Kilimandžáro, jinak se tam nedostanete.  

Čechů jste na cestách potkal určitě mnoho. Ale narazil jste se na cestách na někoho, kdo byl z Karviné nebo znal Karvinou?

Určitě jsem narazil na hodně lidí ze Severní Moravy, i když přímo Karviňáka si nevybavuju. Ne všichni jsou ale na cestách sdílní a chtějí se bavit, takže kdo ví. Jinak jsou Češi doslova všude, což nemyslím zle, spíš naopak. Jsme jedním z nejvíc zcestovalých národů, nebojíme se, nic nepotřebujeme. Máme ty cesty na vlastní pěst trochu v sobě, to mě baví.

Jaký máte vztah k Beskydům, které máme nejblíž?

Už jako dítě jsme s rodiči nachodili všechny hory okolo, včetně Slovenska. A jak jsou ty poslední měsíce specifické a moc si toho nenaplánujete, za cesty po Česku jsem docela rád, člověk to vlastně jinak pořád odkládá. I Beskydy už se trochu liší, hlavně místa blízko aglomeracím jsou dnes oblíbená a plná lidí. Možná proto mám raději Slezské Beskydy. Taky se snažím k horám přistupovat jinak, hledám si témata. Najdu si třeba Gutské peklo a vodopády, chodím i díky skvělým aplikacím mimo značené cesty na neobjevená místa, která jsou fantastická. A ještě jedna věc je jiná. Kůrovec způsobil, že máme z mnoha míst nové rozhledy. Což je na jednu stranu fajn, ale to kácení mě samozřejmě mrzí a hory i cesty jsou kvůli tomu zničené.    

Na cestách trávíte tolik času, že to až vypadá, jako by pro vás domov nebyl tak důležitý. Zasteskne se vám někdy vůbec po domově?

Určitě ano, Česko miluju, mám tady maminku, sourozence, děti. Žijeme v nádherné zemi.

Je pro vás Karviná něčím výjimečná?

Těžko říct, jsem původem z Ostravy, do Karviné jsem se přiženil, i když je to už třicet let. A nemám myslím vztah k místům jako takovým. Jestli něco, tak jsou tady asi ty nejkrásnější ženy. Možná je to původem a tím národnostním mixem, nevím, ale je to tak.

Jaké jsou návraty do Karviné? Na co se vlastně těšíte nejvíc?

Hlavně na rodinu a kamarády. Dříve na děti, když ještě byly doma. Na město jako takové popravdě zase tolik nemyslím a musím i říct, že když se vracíte od čerstvého vzduchu z hor, tak tady ten náš místní vzduch už od Bohumína cítíte, a to mi vadí. Nechci si ale stěžovat, nemáme na co nadávat, když se setkáte s obnaženým světem, kde není nic, ani přístup k pitné vodě, a lidi si nestěžují, pak se teprve pozná.

U cestovatele se tak nějak předpokládá, že má kladný vztah k přírodě. Karviná je průmyslové město, okolní příroda dlouhá léta strádala. Jak je na tom město z vašeho pohledu?

I když třeba nijak nevyniká, Karviná je dobré místo pro život. Hodně lidí si o Karviné myslí, že je to konec světa, a to mě mrzí. Záleží na vegetačním období, na podzim a v zimě působí město trochu pošmourně a smutně, ale hlavně na jaře a v létě je Karviná krásně zelená. Město je pěkně upravené, služby tady fungují dobře. Park, který máme přímo ve městě, to je unikát. A jsou tady i další skvosty, jako třeba zámek nebo nová knihovna. I okolí města se v posledních dvou dekádách dost proměnilo k lepšímu, mám to taky dost prochozené. Dvacet let nazpět to byla měsíční krajina. Dneska je okolí na mnoha místech rekultivované a příroda se vrací přírodě.

Co by se ve městě mělo změnit? Kdybyste třeba mohl změnu rovnou zařídit.

Karviná se potýká hlavně s odlivem lidí, špatnou nabídkou práce. Když na to pomyslím, moje děti ani nikdo z jejich spolužáků ve městě po škole nezůstaly. Takže by to chtělo nějakou injekci v podobě slušné práce, dobrého zaměstnavatele. Taky si myslím, že tady chybí velká architektura. Třeba Ostrava má DOV, unikát, který pohled na město zvenčí úplně změnil, i když ta proměna města fakticky trvala dlouhá léta. Ostrava je možná pro porovnání moc velká, ale i v malých obcích vznikají krásné věci, a najdou se i další příklady. Nedávno jsem byl v Novém Boru v Čechách, kde místní sklářská firma Lasvit předělala a dostavěla původní historické roubenky, dostali za to architektonická ocenění a dneska to chtějí vidět lidi z celého světa. Nebo třeba v Bielsko-Białe, kde staví krásnou koncertní síň. I šedé sídliště může být magnetem, když se třeba dá příležitost umělcům. Takže bych Karviné přál nějaký unikátní objekt světového významu. Něco, co by bylo radost tady mít a změnilo by vžitý pohled na město.

Michal Sobek

Jarmila Bulejková je energická a pozitivně laděná žena se srdcem na dlani. Stojí za aktivitami Českého červeného kříže v Karviné. Zeptali jsme se jí, jak hodnotí uplynulý rok, a poprosili jí, aby se zamyslela nad životem v Karviné.

Který moment v roce 2020 Vám nejvíc utkvěl v paměti? Vzpomenete si na jednu osobní a jednu pracovní událost?

Takových osobních momentů je spousta. Třeba že nejstarší dcera Veronika odmaturovala a poté byla přijata na vysokou školu, mám z toho velkou radost. V práci si zase budu pamatovat slzičky radosti našich seniorů při roznášení roušek. Dokonce nás i objali. Jsou mezi nimi i tací, kteří opravdu nikoho nemají a jsou velice vděční. To jsou chvíle, pro které člověk žije.

Zažíváme vzhledem k epidemii koronaviru jiný rok než obvykle. Může to být pro lidi v něčem i dobré – a v čem? 

Dobré to je myslím v tom, že jsme si každý jeden z nás uvědomili, jak důležité je zdraví. A taky to, jak je důležité být se svými rodiči a prarodiči. Oni nám dali do života ten nejlepší základ a je na nás jim nyní vrátit ten nádherně strávený čas s nimi. Taky jsem ráda, jak jsme se dokázali semknout a táhnout za jeden provaz, když to bylo potřeba při šití roušek nebo pomoci seniorům. Nebo že se našlo tolik lidí, kteří darovali nějaké maličkosti do nemocnic pro personál, který opravdu dělal a dělá, co může. Jsem za to lidem moc vděčná.

Jak situace ovlivnila letošní aktivity Českého červeného kříže?

Bohužel se náš chod do velké míry pozastavil. Nekonaly se žádné sportovní, společenské ani kulturní akce. Nemohli jsme ani chodit do škol a školek a dělat dětičkám besedy o první pomoci. Veškerá školení byla pozastavena. Na druhou stranu jsme se věnovali rozvozu léků a potravin našim karvinským seniorům. A naši dobrovolníci našili tisíce roušek, které jsme rozváželi, ať už do schránek nebo osobně seniorům do rukou.

Uvítala byste větší zapojení obyvatel města do aktivit Českého červeného kříže a zájem o spolupráci s Vaší organizací?

Bylo by fajn, kdyby se lidé všeobecně více zajímali o první pomoc. Budeme velmi rádi za každého dobrovolníka, ať už o zdravotníky nebo dobrovolníky pro různé situace. Ale musím uznale a s vděkem dodat, že jich hodně volalo na jaře a chtěli pomáhat.  

Možná bylo letos o to víc času věnovat se sobě. Když máte volno, kam v Karviné chodíte nejraději? Máte ve městě své oblíbené místo?

Jelikož mám tři dcery – sice jsou již velké – ale dříve jsme s celou rodinou rádi chodili do dětského koutku na „jeleny“. Je tam krásná příroda, klid a pohoda. Nyní je pro mě veliký relax zajít si na fotbalový zápas MFK Karviná na náš nový a nádherný fotbalový stadion v Ráji.

Je naopak něco, co Vám v Karviné chybí?

O tom jsem nepřemýšlela a nemám pocit, že by tady něco chybělo. Když mám kolem sebe rodinu a lidi, na kterých mi záleží, jsem spokojená.

Kdybyste přece jen měla kouzelný proutek, co konkrétně byste ve městě změnila nebo zlepšila hned?

Mávla bych a přála bych si, aby k sobě lidé byli více ohleduplní, milí a nebyla mezi námi agrese.

Kdybyste měla Karvinou popsat třemi slovy, která by to byla?

Zní to možná až moc pozitivně, ale napadá mě radost, štěstí, pohoda. V Karviné žiju už 45 let, od svého narození, je to můj domov, kde mi rodiče dali nádherné dětství plné her a radosti. V dospělosti jsem tady našla svého úžasného muže, vychováváme tady tři dcery.

Má podle Vás Karviná čím nadchnout mladé lidi, kteří se rozmýšlí nad místem k životu?

Máme tady spoustu mladých a talentovaných lidí, ať už sportovců nebo v kulturní sféře. Věřím, že je může nadchnout výborné zázemí pro sport, anebo třeba sbor Permoník, obojí je skvělý základ do života. Mladí jsou plní energie a mají tu dravost se poprat s výzvami, které jim pak život nabízí.

Máte tři děti, chtějí po studiích pracovat a žít v Karviné?

Dcery jsou každá jiná, nejstarší studuje vysokou školu, obor všeobecná sestra, ráda se vrací do Karviné a chce tady dál žít. Prostřední studuje cestovní ruch v letectví na střední škole v Krnově a zatím má „zaječí úmysly“. Ta nejmladší je na základní škole a chce být zdravotnice. A zůstat v Karviné, líbí se jí tady. 

Když se zasníte, jak si představujete město za 10 let?

Doufám, že město bude plné dobrých lidí, kterým osud Karviné nebude lhostejný. Pokud budeme všichni táhnout za jeden „spokojený provaz“, bude nám všem dobře.

Dalila Rakošanová

Předseda Fotoklubu Karviná Marek Běhan se od svého fotoaparátu téměř nehne. A protože je Karviná na devíti z deseti fotek, které udělá, je vlastně jedním z dvorních karvinských fotografů. Během rozhovoru v kavárně se na chvíli ocitl na druhé straně objektivu a prozradil, jak vidí město a život v něm.

Na který moment z roku 2020 budete vzpomínat nejraději a proč?

Byl to komplikovaný rok, museli jsme s fotoklubem rušit hodně výstav. Mám za sebou i dvě vlastní výstavy a obě byly zkrácené. Nezoufám si, spíš se těším, až se život vrátí do normálu, budeme chodit na sport, do kina, potkávat se s lidmi. Jinak mám radost, že jsem navázal spolupráci s nemocnicí v Karviné-Ráji, kde ve správě údržby ploch taky pracuji. S nemocnicí jsem nafotil třeba kalendář nebo novou vánoční výzdobu, sleduji a dokumentuji rekonstrukci ortopedie. Je to zase nová zkušenost. Ovšem vůbec nejpěknější je pro mě vždycky setkání s mými dětmi, protože žijí v Českých Budějovicích a Táboře, a vidíme se tak jednou dvakrát za rok.    

Máte nějaké místo v Karviné, které jste si zamiloval, a třeba opakovaně tam rád fotíte?

Nejraději fotím asi zámecký park, nebo karvinské parky obecně, a hlavně areál Lodiček. Potkávám tam kamarády, děje se tam spousta akcí a já jsem tam skoro na každé z nich.

Je naopak místo, které máte rád, ale fotoaparát byste tam nikdy nevzal?

Mám rád celé město a s foťákem jdu vlastně všude. Nosím jej už i do práce. Taky vlastně fotím všechno, co mi padne do oka, a že toho v Karviné je…

Zapomínáte někdy fotit?

Někdy se víc kochám, než fotím. Třeba když si hraje sluníčko s barvami, poslouchám vítr, nebo vlny na Karvinském moři. To je moje další oblíbené místo, moc takových asi v Česku nebude. Letos jsem tam byl minimálně padesátkrát. Od letoška tady přibyla pláž a zázemí, taky se tam dělají pěkné akce a jsem tam rychle pěšky nebo na kole.

Přes dvacet let svého života jste strávil mimo Karvinou, žil jste v Českých Budějovicích. Jak o městě mluvíte s lidmi, kteří jej neznají?

Karviné se zastávám ve všech směrech. Slyším hodně nepěkných slov, mrzí mě to hlavně u lidí, kteří tady nikdy nebyli. Třeba dceřin přítel, který je od Tábora, o návštěvě Karviné nikdy nechtěl ani slyšet. Pak jej jednou zlákala akce v Ostravě, podíval se i do Karviné, a byl unešený. Letos si tady dokonce s dcerou zajeli na dovolenou, aby kraj víc poznali.

Sledujete, jak se Karviná změnila a mění?

Mění se přímo před očima, hlavně za posledních pár let je ta změna opravdu výrazná. Hodně zanedbaných míst se upravilo, město je pěknější. Když si vybavím Karvinou před 10 lety, je ta změna markantní, nemluvě o tom, jak to tady vypadalo, když jsem byl malé dítě.

Zajímáte se o plány města? Je něco, co Vás na nich těší, nebo naopak znepokojuje?

Zajímám se, i když to nesleduju každodenně. Hlavní problém myslím je udržet tady lidi, mladí utíkají za lepším, za penězi. Takže by mě nejvíc potěšilo, kdyby ve městě bylo dost atraktivní práce pro mladé, to by byla výhra pro všechny. Obavy mám ze zavírání šachet, jedná se o tisíce lidí, které to ovlivní. Nejen město musí hledat řešení.   

Co Vám ve městě vyloženě chybí?

Jednoznačně víc malých živnostníků. Kdysi bylo náměstí osazené obchody, pamatuju si lahůdky, galanterii, prodejnu skla. Dneska to tady nemáme a bude fajn ten život v centru znovu nastartovat. V centru mi chybí také pořádná galerie. Takže se těším, jestli na ni vyjde místo ve třech domech na náměstí, které se právě rekonstruují.

Zažíváme takový netradiční rok, který od normálu vychýlila koronavirová pandemie. Zkomplikovalo vám to život jako předsedovi fotoklubu?

Fotoklub, i když tady má dlouhou historii, byl oživený v roce 2017 po pár letech nečinnosti. Dostal nový vítr, který se letos vzhledem k okolnostem bohužel trochu zpomalil. Ale máme velké plány, příští rok chystáme mnoho výstav, v dubnu bychom měli vystavovat v Havířově, v květnu v knihovně na náměstí v Karviné, v srpnu v Čadci.     

Může ta letošní nezvyklá situace být i k něčemu dobrá? Pro lidi, nebo i pro město?

Lidé doufám poznali, že není od věci občas zpomalit, najít si čas ne sebe a své nejbližší. Městu to zpomalení ekonomiky, méně lázeňských hostů asi nepomůže, ale to je až na výjimky stejné pro všechny. Na druhou stranu projekty běží dál.

Jakou Karvinou byste přál jejím obyvatelům za 10 let? Klidně se zasněte, nebo třeba zmiňte, co konkrétně by se v Karviné mělo změnit?

Městu přeju, aby bylo plné lidí. Aby to tady žilo, lidé se bavili, chodili na skvělé akce. Aby si mohli zaplavat na Lodičkách. Moc by se mi líbilo, kdyby se omezil provoz v centru a třeba se postavilo záchytné parkoviště. Taky bych dal více zeleně tam, kde se něco renovuje, ať to není jenom o betonu a dlažbě, ale také o stromech a keřích, sluníčku a stínu.

Michal Sobek