Tereza Bártů: Studium na vysoké škole v Karviné je pro mě srdcovka. Jsou tady skvělí lidé, kteří se snaží o změnu a inovaci.

12.12.2022

Až do této chvíle jsme vám představovali pravé karvinské srdcaře. Lidi, kteří ve městě žijí často od narození nebo tak dlouho, že už zdomácněli. Může se ale karvinským srdcařem stát mladý člověk, který o našem městě doteď nic moc nevěděl? Tereza je Ostravačka, která má ráda přírodu a dobrodružství, ale život by si nedokázala představit bez pomáhání druhým. V Olomouci studovala obor Speciální pedagogika-Intervence, pomáhá s provozem rodinné prádelny v Ostravě a teď také studuje v Karviné na Obchodně podnikatelské fakultě Slezské univerzity nově otevřený obor inovativní podnikání.

Co si o Karviné věděla, než jsi tady začala studovat?

No popravdě nic moc. Věděla jsem, že tady kousek vedle máte Zámeček Petrovice, kde je mimochodem super wellness, pak jsem slyšela o karvinském moři a o vegetariánském bistru Fyton, které ale bylo vždycky zavřené, když jsem ho chtěla navštívit. (smích) Dál už se mi s Karvinou asociovaly jen bývalé doly, a tak trochu ghetto. 

Co tě tedy přimělo do města přijít a začít tady studovat?

Musela jsem skončit na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem studovala speciální pedagogiku. Abych přišla na jiné myšlenky, trochu poznala svět a vyšla ze svých zajetých kolejí, rozhodla jsem se zúčastnit se „stopovacího závodu“ X-Challenge. To znamenalo bez peněz projet stopem několik zemí světa. Povedlo se nám s kamarádem závod dokončit a asi den po návratu, jsem uviděla na internetu informace o tom, že se v Karviné otevírá nějaký nový, unikátní obor. Ještě plná dojmů ze závodu jsem si řekla, že když jsem zvládla stopovat v Albánii a bylo to super, proč nezkusit něco úplně jiného a nového i ve studiu. Podala jsem přihlášku do druhého kola přijímaček a jsem tady. 

Obor, který si se rozhodla v Karviné studovat se jmenuje inovativní podnikání, představíš nám ho blíže?

Ráda. Je to úplně nový studijní obor, postavený na finském modelu, jaký jinde v ČR není. Vlastně na jedné vysoké škole v Praze ano, ale je uchopen trochu jinak než u nás v Karviné. Už podle názvu je jasné, že se učíme, jak podnikat. Výuka ale neprobíhá jako pasivní příjem informací v přednáškové místnosti. Nemáme semináře, přednášky a neodevzdáváme klasické seminární práce. Dokonce ani zkoušky neprobíhají klasickým způsobem. Místo toho máme seznam doporučené četby a povinnost být ve škole dva dny v týdnu ve speciální učebně EDULAB, která vypadá jako moderní openspace firmy. Máme ale zodpovědnost za zisk i ztrátu. Od začátku je celý náš ročník (cca 30 studentů) rozdělený na dva týmy a každý tým je jedna firma. Opravdová, založená, zapsaná firma se všemi povinnostmi, které k tomu patří. 

Všechno se učíme za pochodu. Když zjistíme, že něco nevíme, najdeme si sami knihy nebo odborníky, od kterých se učíme. Každá firma pak má svého jednoho kouče. Vyučujícího, který je pro nás oporou, a tak trochu hlídá, jestli nejsme úplně mimo. To ale neznamená, že by nás nenechal udělat chybu nebo se „spálit“. Právě naopak. Je obrovský rozdíl, když máte jít např. na přednášku z účetnictví jako běžný student, nebo najednou z ničeho nic vést účetnictví firmy. Je to na vás. Aby se vaší firmě nebo projektům v ní dařilo, musíte se naučit, co je třeba. To je jiná motivace, než známka… Vlastně jsme moc rádi, když nám jednou za čas někdo přijde něco odpřednášet a my tak nemusíme strávit hodiny našeho času dohledáváním potřebných informací. (Směje se) 

To zní jako slavná „škola hrou“, ale nebyl to pro tebe šok?

Byl a velký, ale pozitivní. Tenhle koncept výuky pochází z Finska, kde už takhle učí řadu let v „Tiimiakatemii“ nové podnikatele a kouče. Říká se tomu „learning by doing“ (učení se děláním). Ještě k tomu šoku. Ono každou chvíli přijde něco. Jeden z největších přišel třeba hned na začátku studia. Po nástupu na školu jsme dostali fakturu na 40 000 Kč se 14denním datem splatnosti s tím, že si na její zaplacení musíme vydělat. To byl šok, dokážete si to představit? 

Jak to dopadlo? Povedlo se vám takovou výzvu splnit? 

Povedlo. Jednoduché to ale nebylo. Vymysleli jsme spoustu aktivit a punkových projektů, díky kterým jsme částku dali dohromady. Např. jsme prodávali chlebíčky na promocích. Tohle byl náš první „velký fail“, který nám nic moc nevydělal, a naopak jsme se dostali ještě více do mínusu. Pak nás napadlo uspořádat veletrh práce a nechat velké firmy zaplatit za stánek a propagaci sebe studentům. Taky jme pomáhali kácet stromy nebo pořádali odpoledne pro děti. Moci fakturu zaplatit z výdělku, byl jeden z nejlepších pocitů. Jenže ono to nikdy nekončí a vynořují se nové výzvy a překážky. Stejně jako v reálném životě a podnikání.

Změnil se tvůj pohled na studium v Karviné a třeba i na město po těch několika málo měsících studia? 

Původně jsem měla v plánu přečkat tu rok a znovu nastoupit na školu v Olomouci s tím, že v Karviné strávím minimum času a odbudu si jenom ty nejnutnější povinnosti. Stala se tady z toho ale moje srdcovka. Nikdo už mě odsud nedostane. Je tady skvělá komunita lidí, dává to smysl a nebrzdí mě tady věci, které mě ubíjely v klasickém vzdělávacím systému. Učíme se v bezpečném prostředí jako tým, ne jako jednotlivci. Prioritou není zvládat jednu zkoušku za druhou a mít titul, ale naším cílem je odnést si reálně použitelné dovednosti a zkušenosti. To je to, co tu získáváme. Bakalářský titul je pouze příjemným vedlejším bonusem celé naší cesty.

Podle toho, co říkáš, to zní, že takový obor má jen výhody. Najdou se i nevýhody?

Najdou. Tím, že nic nemá pevný řád nebo spíš rozvrh, dostal zabrat můj osobní život. Když chcete rozjet reálný podnikatelský projekt, musíte tomu věnovat hromadu času. Chcete u všeho být. Tady vám nikdo neřekne v kolik, kde máte být nebo kdy se můžete naobědvat. Z velkého množství svobody plyne silná osobní odpovědnost. Je to velká škola do života. Čekala jsem, že mě motivace opustí, ale pořád se mě drží stejně, jen se musím naučit líp organizovat svůj čas. 

Změnil se nějak i tvůj pohled na město?

Zatím jsem neměla moc času město lépe poznat, ale to se stane v příštím semestru. S tím, jak bude přibývat našich podnikatelských aktivit, zapojíme se víc i do života ve městě. Taky bude léto. Co se ale změnilo hodně je můj pohled na Slezskou univerzitu a Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné. Dříve to bylo takové „No je tam v Karviné nějaká vysoká bez přijímaček, ale není nic moc.“ Teď vidím, že tady jsou skvělí lidé, kteří se snaží o změnu a inovaci.  V jejich čele stojí náš pan rektor Tomáš Gogol a vidím, že velké věci se mohou dít i v malém městě. Dokonce jsme si s panem rektorem při prvním dni našeho studia začali všichni tykat, protože je jedním z našich koučů. A jelikož jsme byli poprvé ve škole, tak jsme neměli nejmenší tušení, s kým jsme si to vlastně potykali. Tak příjemnou, neformální až rodinnou atmosféru jen tak někde nezažijete. Imatrikulace, kdy skládáte slib na žezlo rektorovi, pak byla trochu vtipná, když se klaníte někomu, komu normálně říkáte “ahoj”. (Směje se) 

Co si myslíš, že by do budoucna Karviné prospělo a co potřebuje nějakou změnu?

Netroufám si říct, co potřebuje Karviná, ale můžu říct, co bych od ní potřebovala já jako student. Trochu jí chybí živost a mladost. Je tu spousta starých, smutně vypadajících budov a když se podívám, jaké jsou tady bary, kluby a možnosti kulturního vyžití … Jsou to věci, které mi chybí ve srovnání s Olomoucí a Ostravou. Když jsme teď hledali místo, kam pozvat naše kolegy z Team Academy z Prahy (studenti stejného modelu vzdělávání v Praze), zjistili jsme, že je nemáme kam vzít na after party. Ale třeba jen ještě město dobře neznáme. 

Umíš si představit, že z tebe bude Karvinský srdcař?

Všechno je možné. Zatím, když nad tím tak přemýšlím… Většinou, když se mě někdo zeptá, co studuji, odpovím že studuji finský model vzdělávání, kdežto dřív jsem hrdě říkala, že studuji UPOL v Olomouci.  To je ale spíše zapříčiněno vnímáním Karviné lidmi v mém okolím a ráda se to pokusím změnit. Věřím, že Inovativní podnikání hodně pomůže Image Karviné, už jen proto, že spoustu našich podnikatelských aktivit budeme startovat a rozvíjet tady.

Napsal: Jan Dittrich