Michal Brůna: Když patnáct let jezdíte domů jednou za rok, pak ty změny víc vnímáte

07.07.2020

Bývalá reprezentační spojka, házenkář, který si zahrál ve Francii, Německu, Polsku. V roce 2017 se vrátil do Karviné, aby tady zakončil úspěšnou kariéru. Je nejen na soupisce, ale i prezidentem HC Baníku Karviná. Více než o sportu jsme se ale bavili o městě, kde se Michal Brůna narodil.

Procestoval jste kus světa, hrál ve Francii, Polsku, Německu. Jak o Karviné mluvíte s lidmi, kteří ji neznají?

Vždycky jsem každému říkal, že je u nás tvrdý kraj. Kdo nebyl na šachtě, nemůže říct, co je to těžká práce. A já to obdivuju. Karviná se navíc za posledních několik let hodně změnila, je někde úplně jinde. Můžu to porovnat, patnáct let jsem jezdil domů dvakrát za rok, a to pak člověk ty změny víc vnímá. Spousta věcí je nových, zdá se mi, že je tady všechno, co člověk potřebuje pro normální život, zeleň, hřiště, bazény, cyklostezky, krásné náměstí, přírodní koupání, golfové hřiště. Máme tři fantastické parky. Co se týká prostředí pro život, rychlými kroky myslím doháníme navenek více zvelebená města.

Netoužil jste třeba ve Francii nebo Německu zůstat?

Z těch zemí, kde jsem hrál a žil, mi paradoxně nejblíž bylo Polsko. I když jsme byli v Německu 10 let a všechno bylo skvělé, moc jsem tam nepasoval. Ani ve Francii bych žít nemohl. Není to jazykem ani místem jako takovým, ale lidmi, mentalitou a náturou. Když jsme z Německa odcházeli, dcera, které tehdy bylo 16 let, tam chtěla zůstat, i kvůli jazyku. Ale taky se vrátila, vydržela to rok a půl. Dneska je tady a bude chodit na Slezskou univerzitu.

Co znamená Karviná pro Vás osobně?

Domov a místo, kam jsem se chtěl vždycky vrátit. Táta přišel do Karviné jako 16letý z Vlašimi za prací, potkal tady mámu a mimo jiné taky začal hrát házenou. U mě hrají rodina a přátelé velkou roli, nejsem samotář, mám tady kolem sebe spoustu skvělých lidí. Házenou hraju vlastně už se dvěma generacemi.

Co vám vlastně dělá v běžném životě největší radost?

Samozřejmě rodina, přátelé, a kromě sportu jako takového organizujeme například takové hrátky pro školky na házenkářské hale. Chodí tam pěti až šestileté děti a hrají s nimi profíci z A-týmu. Tam taky zjišťuju, kolik toho tady malé děti už mají, jak jsou aktivní. Radost mám i z našich mladých kluků v jednotlivých mládežnických kategoriích, na kterých jde vidět postupující sportovní progres.

Je něco, co vám v Karviné chybí? Co byste ve městě změnil?

Takhle obvykle nepřemýšlím. I když často remcám, jsem vlastně pozitivně nastavený. Spíš se dívám na věci, které se posouvají, jako třeba teď Karvinské moře nebo obchvat města. Po jeho dostavbě se život tady myslím dost změní. Jestli mi něco vadí, tak že odcházejí mladí. Nejsme Praha, Brno, Ostrava ani Olomouc, kde jsou na tom s prací úplně jinak. Ale vnímám to tak, že se to i tady zlepšuje. Univerzita je lákadlo, sleduju, jak si vede Business Gate. Obdivuju třeba paní Burkotovou, co dokázala se zámečkem v Petrovicích. Jenom víc takových příběhů.

A jak vidíte budoucnost města?

Jak už jsem říkal, vlastně dobře. Můžeme myslím těžit z blízkosti hranic a Polska, z toho, jak jsme kousek od Ostravy. Jestli mám z něčeho obavy, tak z toho, co bude, až se zavřou šachty. Je to strašák. Návaznost desítek firem dělá obrovské číslo lidí, kteří mohou přijít o práci. Věřím, že se to podaří vyvážit novými místy, podnikáním, projekty, které se rozjíždí.

Když se na chvilku zasníte, jaká bude Karviná třeba za 10 let?

Doufám, že mladí nebudou město opouštět, nebo se třeba po studiích budou do Karviné vracet. Věřím, že místo šachet tady bude něco jiného, co mladé osloví. Karviná bude hezčí a hezčí. Určitě pomůže blízkost Ostravy. Máme taky velkou výhodu v příhraničí, ať už pro rozvoj podnikání nebo turistiku, nějaké téma se určitě chytí, nelichotivá čísla a trendy se otočí.

Kde se za těch deset let vidíte vy sám?

Doufám, že i za deset let budu moci pomáhat místnímu házenkářskému klubu. Mým snem je nová multifunkční hala pro sporty i pro kulturu, která se uživí svým provozem. Třeba na ni jednou taky nazraje čas.

Michal Sobek