Katarzyna Gattnar: Kultura má potenciál Karvinou rozvíjet

02.08.2022

Umělkyně, básnířka, éterická bytost, ale také čerstvá absolventka karvinské Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě, pořadatelka kulturních akcí a ředitelka neziskové organizace Karviná 2000, která bere oživování umělecké sféry v Karviné jako své poslání.

Katarzyno, pamatuji si tvé začátky dobrovolničení v neziskové organizaci Bez mámy, Amnesty International nebo v Mládežnické radě města. Pořád ještě ráda dobrovolničíš?

Pořád k tomu mám vztah, ale už se tomu věnuji méně. Teď například koordinuji mezinárodní dobrovolníky pro organizaci Petrklíč, snažím se vést vlastní neziskovou organizaci, pořádám nejrůznější akce, učím a… Raději to tam nepiš všechno (smích). Zkrátka nerada dělám jenom jednu věc. Dokážu vše propojovat, baví mě přemýšlet strategicky. Všechno, co dělám, spojuje umění, kultura a neziskový sektor. To, co jsem dřív dělala jako dobrovolnice, se mi dnes daří spojovat a živí mě to. Cítím svobodu v tom nemuset se pojmenovávat a škatulkovat jedním titulem, jedním povoláním. Věřím, že jdu intuitivně správným směrem. 

… k tomu ale stále studuješ, že?

Tyhle zkušenosti jsem doplnila o vzdělání. Před rokem jsem dokončila OPF v Karviné, ale ani vysoká škola mi tak nějak nestačí jedna, a tak jsem pustila do studia dalšího navazujícího magisterského oboru – Produkce v kulturních a kreativních odvětvích na Fakultě umění v Ostravě.

Jakou roli ve tvé budoucnosti bude hrát Karviná?

Většina toho, co jsem doteď dělala, byla spojená právě s Karvinou. Baví mě tady lidi provázet, ráda o městě mluvím, vysvětluji, proč tady ráda žiji a že tady ráda žiji a snažím se vyvracet názor, že tu není žádná kultura. Ona tu je, jen potřebuje více podpořit, a právě vzdělávání v oblasti kultury je jedna z věcí, kterým se věnujeme v rámci neziskové organizace Karviná 2000.

Představíš nám blíže neziskovou organizaci Karviná 2000?

Ráda. Byla založena v roce 1999 a vznikla z iniciativy lidí, kteří zde chtěli dělat kulturní aktivity, ale také, a tehdy vlastně především, z potřeby přispět k lepšímu zdraví obyvatel Karviné – vyvažovat efekty těžby na zdraví. Jednalo se například o ozdravné pobyty dětí v jeskyních nebo u moře. Já byla shodou náhod jedním z těch dětí a později mi zakladatelé dali možnost organizaci vést. Byla to dlouhá cesta, ale viděli ve mně potenciál a já si toho vážím. Dnes se naše organizace zaměřuje více na akce v oblasti kultury. 

Například jsme přibližně před osmi lety začali pořádat festival kultury a zejména výtvarného umění s názvem Konverzace uměním, který se opakuje každé dva roky. Poslední ročník zahrnoval pět výstav, 40 výtvarníků a asi dvacet bodů doprovodného programu. Zorganizovat takovou akci není zrovna malé sousto a jednoduchá záležitost. Naštěstí však máme mnoho skvělých partnerů, jako Městský dům kultury, Základní uměleckou školu B. Smetany, Regionální knihovnu, nově i iniciativu Dokořán a další. Jsem ráda, že se nám takto daří organizace spojovat, to vše je možné také díky podpoře města. 

Jak takový festival kultury vypadal? 

Hlavními hvězdami byli výtvarníci a osobnosti našeho regionu. Zkrátka lidé, kteří už tu dlouho tvoří, a jejich dílo. Každý ročník se vystavují pouze nové malby. Skvělá je už tradičně spolupráce se Základní uměleckou školou, která v rámci doprovodného programu pořádá například klavírní vystoupení studentů. Z posledního ročníku bych ale vypíchla představení Koláž, kde žáci doplnili výstavu fotografií Fotoklubu Karviná pohybovými i recitačními improvizacemi. Ve spolupráci s Regionální knihovnou Karviná se pak na Lodičkách konala akce Karviná Art, v rámci které, si lidé mohli vyzkoušet různé umělecké techniky. Promítali jsme také film O zaniklé Karviné místní produkce Art Klapka, z.s., snažili jsme se mít zastoupené všechny formy umění.

To zní jako vydařená událost. Co plánujete dál?

Jsme nadšení z toho, že se nám podařilo získat podporu pro náš projekt Youth  Canvas – plátno pro mladé, financovaný z programu Erasmus+. V Karviné by díky němu mělo vzniknout kreativní centrum pro mládež a potažmo i pro veřejnost, kde by se lidé mohli s kulturou setkávat. Je to strategické partnerství s polským partnerem – Chorzowskie Centrum Kultury, u nějž takové místo pro mladé už existuje. Tady v Karviné teď pro něj hledáme vhodné místo. 

Součástí projektu je i shadowing, během léta se tedy pojedu od partnerů inspirovat a stanu se „stínem“ ředitele partnerské instituce. Polsko má přece jen mnohem delší tradici podpory Karviná 2000 se teď vrací k aktivnější činnosti, je v procesu přerodu a takové zkušenosti nám věřím velmi pomohou. 

Máš pro oblast kultury a umění v Karviné nějaký dlouhodobý cíl?

Trochu cíl a trochu sen. Přála bych si otevřít v Karviné prostor, ve kterém se budou střídat různé výstavy, eventy. Tím cílem je pak vytvářet mezi návštěvníkem a uměním dialog, tak, aby v nás něco po návštěvě zůstalo, budovat vnímavost vůči umění. Vycházet s tím lidem vstříc.

Jak vidíš Karvinou v posledních pěti letech?

Nejsem asi úplně objektivní, protože žiji v bublině aktivních lidí, kteří chtějí měnit svět kolem sebe, ale myslím si, že Karviná je dobré město pro život. Zelené, příjemné a plné příležitostí. Kdo tomu jde trochu naproti, najde všechno, co hledá, kousek od Ostravy. Vzniká spousta nových iniciativ jako Slivkafé, Farma domů, Happy Heart House atd. Podle mě je město spíše otevřené dialogu, iniciativám a nápadům, jen to lidé tak nějak neví. S městem se dá mluvit, jen lidé nejsou zvyklí to dělat.

Spousta mladých z města odchází, ty zůstáváš? 

Ráda si občas odjedu nebo odletím, ale ještě raději se vracím. Nejen proto, že tady mám kořeny a rodinu. Přemýšlela jsem, proč jsem se ze všech míst narodila zrovna tady a mám dojem, že vnášet sem umění či poezii je mi posláním. Klidně budu za tu divnou, když to ostatní inspiruje. (smích)

Kdybys měla napsat báseň o Karviné, co by v ní nesmělo chybět? 

Asi hořkost. Tu v sobě my místní máme – a je pochopitelná po několika generacích těžkého hornického života. Snažila bych se do ní přenést ten pocit, kdy plaveš v Karvinském moři a vidíš zatopené doly. A máš to vědomí, že ty doly tam stále jsou, a že tam, kde jsem já, byly něčí domy. Napadá mě slovo poupě, přerod v něco nového, kdy se hořkost pomaličku mění v naději.

Když už jsme se tak zasnili, jaká bude Karviná za 10 let?

Čistá, barvitá, přijímající a otevřená různorodosti. Tepající, živá a svobodná.

Jan Dittrich