Pavel Vaněk a Adéla Trombíková: Tvrdá práce, tvrdý charakter, ale měkký a nadýchaný knedlík

02.02.2022

Už více jak 20 let vyrábí Pavel Vaněk v Karviné knedlíky a spoustu jiných dobrot. Od malička mu v tom pomáhá jeho dcera Adéla a je možné, že když si v neděli doma dáte svíčkovou s knedlíkem, máte na svém talíři právě ten jejich poctivý, ručně dělaný knedlík z Karviné.  

Když jsem o vás a vaší firmě slyšel poprvé, myslel jsem, že jste v Karviné nováčky. Ono tak ale úplně není, že?

Pavel Vaněk: (smích) Kdepak. Vyučil jsem se jako kuchař, číšník v restauraci Brno, pak jsem vystudoval střední školu změřenou na gastro v Českém Těšíně a hned po maturitě jsem začal pracovat jako vedoucí malé restaurace. Později jsem pracoval v restauraci Kosmos v Havířově, která v té době patřila mezi tři největší v okrese. Tehdy to bylo 80 zaměstnanců a 12 provozů jako bufet, koupaliště, vinárna, kavárna, stánky a další. Takže jsem měl možnost se v praxi vše naučit, vidět i řídit. Později jsem vedl společenský dům Lázní Darkov, který se v té době vyšvihnul na velmi dobrou restauraci. No a psal se rok 1999 když jsem se vrátil na místo svého vyučení do restaurace Brno, kde jsem si splnil svůj sen a otevřel mexickou restauraci. Skončila, protože se majitel prostoru rozhodl zřídit zde hernu. Kdysi jsme v restauraci Brno připravovali skvělé knedlíky i další výrobky pro náš provoz a zásobovali jimi blízké podniky, a tak jsem si řekl, že by má další cesta mohla vést tudy.

Nováčkem v „gastru“ tedy rozhodně nejste, jaké ale byly začátky vlastního podnikání?

Pavel Vaněk: V Roce 2006 jsem si našel prostory v bývalé restauraci Kaktus v Karviné 6, zřídil tam výrobnu, začal vyrábět a rozvážet knedlíky a postupně další výrobky. Naše firma se jmenuje výroba potravin VP, protože těch nápadů, co by se dalo vyrábět, bylo v té době mnoho. Třeba mexické tortilly, které se tehdy nedaly běžně koupit. Dodnes se naše jméno velmi hodí, protože i když něco standardně nevyrábíme jsme schopni skoro z měsíce na měsíc s výrobou začít, když máme nápad nebo nějakou poptávku. 

Adéla Trombíková: Třeba naše pagáče můžete koupit v restauraci Podkova. Nedávno pořádali akci „Octoberfest“ a poprosili nás o napečení preclíků. Zkusili jsme to a preclíky chutnaly. Když nás naši zákazníci o něco poprosí, jdeme do toho. Nových věcí se rozhodně nebojíme.

Co vše vlastně standardně vyrábíte?

Knedlíky všeho druhu. Kynuté, karlovarské, celozrnné, dokonce bezlepkové nebo ty s masovou či ovocnou náplní, dukátové buchtičky, škvarkové pagáče – a to je naše srdeční záležitost a specialita. Dále taky halušky, škubánky a umíme spoustu dalších dobrot. Vše vyrábíme ručně. Většinou dodáváme do menších obchůdků a podniků i restaurací nebo třeba do zdejších lázní či Slezské Humanity. Zatím nemáme okénko nebo podnikovou prodejnu, ale rádi doporučíme místa, kde naše výrobky můžete koupit. Například: Můj obchod, Enapo, Pekaři & spol, občas na nás narazíte třeba i v prodejnách Hruška. Protože prodáváme partnerům, sami jsme občas překvapeni, kde všude naše výrobky najdeme.

Není škoda s takovými dobrotami zůstat jen v Karviné a tak trochu v utajení? Jak přemýšlíte nad budoucností? Je v plánu nějaké rozšíření nebo vlastní prodejna? 

Pavel Vaněk: Na začátku takové plány byly, ale pak jsme si řekli, že chceme raději zůstat malou rodinnou firmou, která dbá více na kvalitu a ruční výrobu než na vlastní růst. Naše práce je pro nás stále koníčkem. Tým jsou čtyři kuchařky a my dva.

Adéla Trombíková: Ve firmě pracuji od malička, snad kromě jednoho měsíce, kdy jsem pracovala v Ostravě, protože jsem jako vyučená „oděvářka“ chtěla vyzkoušet něco jiného. Nakonec jsem ale ve firmě zůstala. S tátou na všem pracujeme spolu a já třeba i knedlíky rozvážím. Jsem hrdá na to, co táta vybudoval. Teď jsem ale taky máma, a tak přemýšlíme, jak to bude v budoucnu. Variant je několik. Zatím je vše otevřené a jedeme dál.

Mění se chutě Karviňáků v průběhu času?

Adéla Trombíková: (smích) Já si myslím, že ne. 

Pavel Vaněk: Co se mění určitě, je kvalita. Pamatuji si doby, kdy jsme nedodávali do restaurací nebo podniků, protože jim stačilo něco obyčejného ze supermarketu systémem rychle, levně, jedno z čeho. Dnes si Karviňáci rádi připlatí za kvalitu, i když ekonomická situace je všelijaká.

Adéla Trombíková: Celkově se město mění k lepšímu. Často mě mrzí, když vidím negativní komentáře na sociálních sítích od lidí, kteří tu žijí. Já si ale myslím, že Karviná jde správným směrem, děje se tu spousta pěkných akcí, jen se o nich bohužel občas neví. Je ale potřeba zapracovat na tom, aby mladí, kteří se tady narodí, měli více důvodů zůstat nebo se vrátit.    

Když se pohodlně usadíte do křesla ke kávě a nějaké dobrotě z vaší dílny a zapřemýšlíte… Jaká by měla být Karviná za 10 let?

Adéla Trombíková: Karviná má dobře našlápnuto a věřím, že město bude dál vzkvétat. Jsem patriot, největší výzva, která nás čeká, je zavření šachet, ale věřím, že to půjde i bez nich. Byla bych ráda, aby se změnila tvář města navenek. 

Pavel Vaněk: I já to vidím pozitivně, rád si vyjedu i do jiných měst v okolí a v zahraničí, ale stále více mých koníčků můžu provozovat i tady. U průmyslové školy byl dokončen nový sportovní areál a já se těším, až si tam budu moci zaběhat. Myslím, že možností různého vyžití přibývá a vypadá to, že všechno, co dělám rád, budu moci v budoucnu dělat v Karviné. 

Jan Dittrich