Lenka Hudáková: Karviná je jako duhový kamínek

05.05.2021

Lenka Hudáková je především jednatelkou i lektorkou jazykové školy TOP School, ale umí se zabavit a potěšit druhé mnoha způsoby. Třeba malováním na kamínky nebo přívěsky ve tvaru andílka, které vyrábí se svou dcerou. Povídali jsme si nejen o práci a zálibách, ale i o Karviné a její budoucnosti.

Kromě vzdělávání jako vašemu hlavnímu oboru se věnujete i tvůrčímu kamínkování. Jaké barvy nebo motivy by měl kamínek, který by vystihoval život v posledním roce?

Byl by nejdřív růžový, jako růžové brýle. Před rokem by mě nenapadlo, že koronavirus a omezení budou trvat déle než měsíc. Pak i žlutý. I přes veškerá omezení v práci nám ta doba myslím přinesla hodně dobrého. Dala nám možnost zpomalit, zamyslet se nad životem, dělat jiné věci než obvykle. A asi by byl ještě modrý. Protože modrou mám ráda a symbolizovala by, že už to snad brzy skončí.

Čím jste vyplnila čas, když poskytovat vzdělávání a kurzy v dřívější formě po několik měsíců nebylo a stále není možné? Změnil poslední rok váš pohled na práci?

Lektoruji hlavně měkké dovednosti a pravda je, že ne každému online výuka vyhovuje. Nebo jsou naopak i takoví, kteří už videohovory za dojíždění nevymění. Práce celkově bylo méně, a i proto se změnil hlavně můj pohled na čas. Dříve to vlastně bylo hlavně o práci a dětech. V posledních měsících byl nejen prostor začít trénovat moderní tanec, což byl kdysi můj sen, ale nenaplněný. S dcerou jsme začali dělat takové andílky pro štěstí, z jejichž prodeje přispíváme potřebnějším. A o kamíncích už byla řeč. 

A jaký by byl kamínek, kdyby měl vystihovat, jaká je Karviná, a promítat váš vztah k městu? Jaké by měl barvy a jak by vypadal? Vyrobila jste někdy takový?

Karviná je jako duhový kamínek, jeden takový už jsem nakreslila. Chci tím říct, že je pro mě město rozmanité, se spoustou pěkných míst a věcí. Není to velkoměsto, máme k sobě myslím blíž. Je to takové město rodinného typu.

Karviná zažívá útlum těžby a zároveň se snaží nastartovat změny. Za poslední léta se město okrášlilo, což zmiňují všichni a hlavně ti, kteří tady pár let třeba nebyli. Novým fenoménem je taky vlna zájmu o historii Karviné vyvolaná knihou Šikmý kostel. Když se zamyslíte nad životem ve městě, které z těchto témat ve vás rezonuje nejvíc? Některé z těch zmíněných, nebo nějaké jiné?

Všichni myslím tak trochu čekáme, co bude. Možná přijdou krušné chvíle, uvidíme, jak se k tomu město, a hlavně lidi postaví. Hrozí, že přibude nezaměstnaných a horníka není lehké překvalifikovat, je to ostatně můj obor. Ale taky věřím, že vedení města je silné a má jasnou představu, co dělat. Obecně se asi trochu čeká, jestli a kdo lidem pomůže. Malí a střední podnikatelé, jako jsem třeba já, jsou na tom podobně. Je otázka, jestli tady budou lidi a firmy, které budou naše služby kupovat. Kdyby třeba nebyla jazykovka, nezhroutím se z toho a věřím, že bych vymyslela něco jiného. Vlastně k těm dnešním nejistotám vzhlížím pozitivně jako k nějakému restartu. Lidé si možná s větší vděčností a pokorou uvědomí, jaký je život, co vlastně máme.

Co konkrétně byste v Karviné vylepšila, kdybyste měla tu možnost?

Problém je, že lidi odcházejí, hlavně mladí. Hledala bych cesty, jak je udržet. Jedním z receptů je myslím vytvářet podmínky a prostředí pro podnikatele, malé a střední firmy. Když jsem před 15 lety začínala, pomohla mi bezúročná půjčka s odkladem na 5 let. Může jít třeba taky o úlevy na nájmu nebo pomoc s financemi a účetnictvím. Vím, že s rozjezdem podnikání pomáhá Business Gate, to je dobře. Jinak jsem v Karviné spokojená, musela bych dlouho přemýšlet… Napadá mě snad, že tady není jazz klub a hudba toho druhu naživo.

Když zmiňujete mladé. Mají proč se do Karviné vracet? Co by se mělo změnit, aby to tak fungovalo?

Jít do světa na zkušenou je myslím nejlepší věc, co mladého člověka může potkat. Získá nový pohled na život, mladí jej často mají zkreslený. Odejít třeba za vzděláním mi přijde přirozené. Je otázka, jak člověka zláká život jinde, když už tam nějakou dobu je, nebo jak silné jsou ty důvody pro návrat. Vždycky tady nějaké jsou, třeba rodina. A pro život v Karviné hraje mnoho dalších důvodů, třeba životní náklady, že to máme všude blízko, nebo to rodinné městské prostředí. Vždycky je to ale také o uplatnění se, a tady máme co zlepšovat, stejně jako v otázce bydlení, které by odpovídalo standardům a představám mladých. Na druhou stranu, všude je chleba o dvou kůrkách a i na to lidi časem přijdou.

Jazyky vlastně otevírají lidem cestu do světa. Karviná je možná krajinou po těžbě od okolního světa trochu odříznutá. Je to z Karviné daleko do světa? Pokud ano, jak dlouho bude trvat, až se město světu přiblíží?

Karviná do světa nemá daleko. Možná naopak, do Polska je to co by kamenem – a i od Poláků se vlastně máme co učit, třeba právě to, jak být víc „do světa“ a „světoví“. Karviná má určitě horší pověst, než si zaslouží – změnit to je běh na dlouhou trať, hlavně když si lidé málokdy zjišťují informace od zdroje. Ne každý taky přijede, aby viděl, jaké město ve skutečnosti je. Pro město je to výzva a výzva je to vlastně pro všechny z nás, Karviňáky. Pomůže už jen mluvit o městě lépe. A že se to snad mění, můžou symbolizovat i ty revitalizované nebo zarůstající pozůstatky po těžbě. Trvá to, ale příroda si bere své zpět.    

Ještě jedna otázka. Zasněte se na chvilku a zkuste popsat, jak podle vás bude vypadat život v Karviné za deset let. Co se změní?

Pro mě bude život určitě krásný, chci žít tady, a nikde jinde. Doufám a věřím, že budu pořád v oboru vzdělávání, vidím v tom smysl života, a navíc mě to baví. Co se týká města, za deset let se Karviná určitě odrazí ode dna, alespoň v těch nelichotivých statistikách nebo v poměřování s jinými, ať už ty žebříčky dělají jakkoliv. Věřím, že tady bude víc mladých lidí, třeba díky univerzitě, která má dobrou pověst a chce se v Karviné rozvíjet. A možná budeme opravdovým lázeňským městem s lázeňskou atmosférou, už dnes mají lázně výbornou pověst i daleko ve světě. Jak udělat z deficitu přednost ukazuje třeba golfové hřiště. Za deset let můžou být stejně tak atraktivitou doly nebo krajina postižná těžbou. Snad taky nebude přibývat panelů, ale revitalizované přírody. Prostě si myslím, že má město i jeho okolí co nabídnout – místním i navenek.

Michal Sobek