Muzikant a producent, majitel Hard Cafe a pivnice Léčebna Petr Janko si nejen díky muzice rád užívá života. Hrdě se také hlásí ke Karviné. Prozradil nám, co plánuje a v čem vidí kouzlo i nedostatky města.
Jste možná na první pohled trochu jiný prototyp karvinského „srdcaře“ – černé tričko, šátek na hlavě, silná motorka. Nebo se mýlím a takových srdcařů je Karviná plná? Jak by podle Vás měl vypadat Karvinský srdcař?
Vzhledem možná trochu vystupuju z řady. Na druhou stranu, kolem našeho klubu je několik desítek lidí, kteří jsou hrdí na to, že jsou z Karviné, hlásí se k městu, a tím co dělají, to dávají znát. Nejde tedy ani tak o metalové motivy na černém tričku.
Neprovozujete jen klub a restauraci, ale snažíte se mít přesah i dál do kultury. Nedávno jste dokonce uspořádali charitativní sbírku pro Červený kříž. Jak to jde všechno dohromady?
Jde to dobře a zároveň velmi těžce v posledních měsících. Charita pro místní Červený kříž byla vyústěním toho mezičasu a aktuální doby, ve které žijeme. Nikdy bych si nemyslel, že jen tak vybereme 15 tisíc korun, jsem za to moc rád. Lidé přispívali, čím mohli. Charitativní činnost je ale součástí našeho dlouhodobého plánu, ze vstupného dáváme část na postižené děti. A ani klub už vlastně dneska není vyhraněný na rockovou muziku, na klasický rock a metal už nechodí tolik lidí. Zařazujeme do programu i taneční muziku, oddechové akce nebo i divadlo a samozřejmě přitom musíme myslet ekonomicky.
Vzpomenete si ještě, kdy jste měli naposledy klub plný? Určitě se těšíte, až se život zase vrátí blíž normálu. Co pro tu příležitost chystáte?
Jsou to vlastně skoro už dva roky, co bylo vyprodáno. Loni jsme stihli udělat jen tři akce, což taky souvisí s tím, že máme svou sezónu. Přes léto máme zavřeno a jsme domluvení s Iniciativou Dokořán, že v létě je produkce na nich. Nemohli jsme si v posledních měsících dovolit dlouhodobě plánovat, produkčně to bylo nemožné. Ale nechci si stěžovat, prostě dělám kulturu a pohostinství a jsou to aktuálně ty nejpostiženější obory. Na znovuotevření se těším o to víc. V plánu jsou koncerty karvinských a slezských legend, polská legenda TSA, nebo také Michal Pavlíček. Vystoupení máme nasmlouvaná, ale termíny se pořád posouvají.
Říkáte, že v Karviné jste doma. Co pro vás to „doma“ znamená?
I když se dřív takové možnosti rýsovali, z Karviné bych nikdy neodešel. Začal jsem tady v 90. letech podnikat, přivedli jsme tady na svět dvě karvinské děti. Kromě města mám silné pouto i na celý region, Gorolii, Těšín, Jablunkov, Beskydy.
Kde se cítíte líp? Na sedle motorky, nebo v klubu, kterým hýbe tvrdá muzika? Nebo někde jinde?
Motorka je hlavně o volném čase. Jsem spíš aktivní muzikant, rád hraju, k tomu provozuju klub a restauraci. Všechno to mám rád a když je koníček prací, je to ideál. Ve městě je mnoho míst, kde se cítím dobře, a nejlíp mi tam je s rodinou nebo s přáteli. Po městě jezdím na koloběžce, zrovna dneska mám v plánu projet se po parku a zastavit se na lodičkách. Rádi ale taky chodíme třeba na náměstí.
Jste v kontaktu s mnoha lidmi. Jaké téma, kromě epidemie, v Karviné vašem okolí nejvíc rezonuje?
Dřív jsme se bavili o ženských a muzice, dneska spíš o tom, koho co bolí a kdo sní víc tabletek. Ale vážně, muzika je lék, na mnoho problémů, které člověka v životě potkají. Samozřejmě se bavíme i o vážnějších věcech, třeba o práci. Myslím, že když jsou lidi schopní, najdou si práci i poté, co zavřou šachty. A než to celé zavřou a zakonzervují, bude to trvat léta. Problém vidím spíš v nepřizpůsobivých lidech a v bydlení. Když se to spojí, říká se tomu myslím obchod s chudobou. Máme to i u nás v domě, kde byl 25 let klid a teď to koupila realitka na kšeft. A je po klidu. Kdyby byl dům družstevní, asi se to řeší jinak. Nechci, aby to vyznělo zbytečně negativně – město mám rád a celkově to tady pod vedením pana Wolfa myslím funguje dobře.
Mít namísto řídítek kouzelnou hůlku, co byste hned změnil a proč?
Vykouzlil bych asi víc pracovních příležitostí, aby lidi neodcházeli, i když dneska lidi nemají problém dojíždět za prací. Ale měli by mít sociální a pracovní jistoty. V regionu by se měla připravit půda pro firmy, které to hornictví nahradí. I díky hornictví je tady tolik šikovných lidí. Skanzen tady nikdo z nás nechce a naštěstí to tak zatím není. No a ještě jedna věc. Protože fandím třídění odpadu, chtěl bych, aby to dělal každý. Možná jen tak nezměníme globální oteplování, ale třídit a pomáhat tím věcem okolo můžeme.
Když se zamyslíte a zasníte – jak se život v Karviné promění za 10 let? Jak bude město vypadat, jak se tady bude žít?
Každý ví, že když Karviná na jaře kvete, je nádherná. Takže až se jednou ráno za deset let probudím a vyjdu před dům, budu šťastný, že vidím usměvavé a krásné lidi, plné elánu. I dneska takové potkávám, ale mohlo by jich být víc.
Michal Sobek